I když jsme tentokrát oba zápasy prohráli, převládá spokojenost. Vždyť s Havlíčkovým Brodem jsme první utkání v říjnu prohráli 2:16! Úkol tedy byl jasný – na výhru nemáme, ale nesmí se opakovat tak velký debakl. Do zápasu jsme nastoupili aktivně a tím asi trochu soupeře zaskočili. Po první třetině neuvěřitelný výsledek – vedli jsme 4:1. Havlíčkobrodští hráči vycítili nebezpečí, do druhé třetiny nastoupili soustředění a ve vysokém tempu. Během prvních pěti minut zápas otočili. Nebylo to poprvé, kdy jsme obdrželi sérii čtyř branek těsně za sebou. Pomohl nám Time-out, poté se hra opět vyrovnala, a stačili jsme stav korigovat na 5:6 po druhé třetině. O přestávce jsme hlavně řešili, jak se uklidnit a vrátit ke způsobu hry z první třetiny. Třetí část přinesla opět rušný a oboustranně vyrovnaný souboj. Větší štěstí měl s jedinou brankou soupeř. Naopak pro nás byl jeho vynikající brankář nepřekonatelný, i když jsme šance měli také.

 

 

Současně se staršími žáky měli turnaj v Havlíčkově Brodě i žáci mladší. Proto Milan s Honzou po prvním utkání odjeli a starších žáků do pole zůstalo jen sedm. Zápas se Žďárem jsem neviděl, proto jen z doslechu: z naší strany nic moc. Vyhrávali jsme 2:1, ale potom jsme byli unavení a soupeř nás začal přehrávat. Ve druhé třetině přišla stejně jako v prvním utkání série tří a poté dvou branek za sebou a to jsme se už vezli – začali jsme se dohadovat. K tomu navíc proti dvěma kompletním pětkám jen dva hráči na střídačce a o dobrý výsledek se nám vzdálil.

 

Závěr: první utkání dobré, druhé horší – žádná tragédie. Kategorii starších žáků splňuje letos jen devět hráčů. Nepočítali jsme, že budeme hrát o přední místa. A jsme čtvrtí v tabulce, to je výborné. Odstup od první trojky je velký a upřímně řečeno jejich kvalit zatím nedosahujeme. Musíme se soustředit na udržení současného postavení. Z tohoto pohledu nejsou dnešní prohry rozhodující.